Zum Inhalt springen

5 pražských tras, kde si zaběháte v lese i u vody

Aus Test

Praktický postup je jednoduchý. Najdi si na mapě nejnižší bod mezi svým startem a cílem. Většinou to je most, nábřeží nebo podchod. K tomu bodu se dostaneš po vedlejších ulicích, které kopírují svah. Z něj pak pokračuj po rovině až do centra. Pokud to nejde, rozděl trasu na dvě části: nejdřív se svez dolů k řece, pak přejdi na druhou stranu a pokračuj po nábřeží. Vyhneš se tak prudkým výjezdům, které jsou pro kolo nejnepříjemnější.

Praha není jen beton a dopravní zácpy. Na okrajích města se dá vyběhnout do lesa, k řece nebo do kopců, aniž by člověk musel řešit auto. Stačí vědět, kam jet metrem nebo tramvají a kde se dá v klidu naběhnout. Následující místa jsou ověřená, mají různé profily a většina z nich je dostupná do hodiny od centra.

Čtvrtým krokem je sledovat značení a jednosměrky. Často se stane, že nejlepší objížďka kopce je v protisměru, ale jednosměrka tě pošle přesně do svahu. Pak nezbývá než hledat jinou ulici. Nenech se zlákat zkratkou, která vypadá lákavě na mapě, ale v realitě je to schodiště nebo prudký výjezd. Radši si trasu projdi pěšky nebo na mapě s výškovým profilem.

Na ohlašovnu přijdete osobně nebo změnu podáte elektronicky, pokud máte datovou schránku a přístup k ověřené identitě. Potřebujete platný doklad totožnosti a doklad, který prokazuje oprávnění k užívání bytu. U vlastnického bytu stačí výpis z katastru nebo list vlastnictví, u nájmu nájemní smlouva a u podnájmu písemný souhlas vlastníka s uvedením adresy. Pokud jste se přestěhovali z jiného města, předložíte stejné doklady, jen se mění ohlašovna. U dětí do patnácti let je potřeba rodný list a přítomnost zákonného zástupce.

Zvuková kvalita bývá slabá. V hospodách duní basy, na náměstích se ztrácí zpěv. Kdo chce poslouchat, sedne si dozadu, kdo chce vidět, jde dopředu. Nejde o to najít dokonalý zvuk, ale o atmosféru. Pokud jdete na koncert, který je zdarma, nečekejte, že vám někdo přinese program. Přineste si vlastní trpělivost.

Do centra města se dá dostat i bez toho, abys musel šlapat do kopce. Nejde o žádný trik, ale o změnu trasy a načasování. Většina řidičů jezdí pořád stejně, protože nevědí, že existuje několik rovnoběžných ulic s mírnějším sklonem. Stačí si předem projít mapu a vybrat variantu, která kopec obejde, ne přeleze.

Prvním krokem je zjistit, kde přesně se tvůj cíl nachází vůči vrstevnicím. Mapa s výškovými body prozradí, která strana kopce je pozvolnější. Často stačí popojet o dvě ulice dál a stoupání zmizí. Vyhni se hlavním tahům, které vedou přímo na náměstí – bývají nejstrmější. Naopak postranní ulice často kopírují svah šikmo a jsou mnohem příjemnější.

Předvídatelnost je klíčová. Ve dnech s vysokým rizikem omezte venčení psa na krátkou trasu, zrušte běhání a místo toho cvičte doma. Pokud máte zahradu, neplánujte sekání trávy na větrný den. Pyl z posekané trávy se okamžitě rozptýlí a způsobí silnou reakci. Po práci na zahradě se vždy převlékněte a opláchněte obličej. Léky berte preventivně, ne až když se objeví příznaky – u sezónní alergie platí, že včasné podání snižuje intenzitu potíží. Pokud se stav nezlepší, navštivte alergologa, který může nastavit dlouhodobou léčbu.

Na závěr: do centra bez stoupání se dá dostat, když místo síly použiješ plán. Stačí znát výškový profil, vybrat správný směr a čas a nebát se zajet o pár ulic dál. Výsledkem je méně únavy, menší opotřebení vozu i kola a klidnější cesta.

Načasování a směr jízdy rozhodují víc než síla Druhým krokem je naplánovat cestu tak, abys stoupání měl co nejkratší. Pokud můžeš, jeď do centra z jižní nebo západní strany, kde bývají svahy mírnější. Vyhni se ranní špičce, kdy se v kopcích tvoří kolony a každé zastavení a rozjezd tě stojí energii. Ideální je vyrazit dřív nebo naopak později dopoledne. Ušetříš nejen síly, ale i čas.

Pátým krokem je vytrvalost a plánování. Pokud do centra jezdíš pravidelně, najdi si dvě až tři varianty a střídej je podle počasí a provozu. Jedna bude delší, ale rovinatá, druhá kratší, ale strmější. Vyhneš se stereotypu a hlavně tomu, abys vždycky skončil v tom nejhorším kopci. Nejčastější chybou je spoléhat na navigaci, která vede nejkratší cestu, ne nejmírnější. Druhou chybou je podcenit počasí – mokrý kopec je kluzký a nebezpečný.

Třetím krokem je přizpůsobit jízdu terénu. Nepředjížděj v kopci, pokud nemáš jasný výhled. Drž se vpravo a nech ostatní projet. Pokud jedeš na kole, přeřaď včas a nepřetěžuj převody. U auta platí, že plynulá jízda bez prudkého brzdění a zrychlování snižuje spotřebu i opotřebení. V zimě počítej s tím, že stoupání může být kluzké i tam, kde to jindy není problém.