Rychlé načítání, nebo pomalé: co rozhoduje v prohlížeči

Začněte tím, že si práci rozložíte na úkoly, které trvají maximálně jeden den. Pokud má některý úkol odhad delší než jeden den, není to úkol, ale celý projekt. Rozdělte ho, proměna bytu dokud nedostanete položky, u kterých dokážete říct, co přesně znamená „hotovo". Teprve pak má smysl přiřazovat čas. U každé položky si napište i to, co není součástí zadání – hranice jsou stejně důležité jako obsah.

Rychlost načítání webu nezávisí na jednom triku, ale na souhře několika vrstev. Než začnete cokoli měnit, změřte skutečný stav. V nástrojích pro vývojáře v prohlížeči otevřete panel pro sledování síťové aktivity a záznam výkonu. Zaměřte se na celkovou dobu do prvního vykreslení a na okamžik, kdy je hlavní obsah viditelný. Bez těchto čísel budete jen hádat a pravděpodobně optimalizujete něco, co provoz ve skutečnosti nebrzdí.

Pro pohyb v historii slouží git log --oneline, což je přehledný seznam commitů. Návrat k předchozí verzi konkrétního souboru zařídíte přes git checkout -- nazev_souboru, ovšem pozor: tuto operaci nelze vrátit zpět, pokud změny nemáte uložené jinde. Až budete chtít spolupracovat, naučte se větve: git branch vypíše seznam, git checkout -b nova_vetev vytvoří a přepne na novou. Sloučení zpět do hlavní větve provedete přes git merge.

Před každým rebasem si větev zazálohujte pod jiným názvem. Rebase umí selhat uprostřed a návrat k původnímu stavu je pak otázkou jediného příkazu. Během řešení konfliktů si všímejte, které soubory se konfliktují opakovaně. Pokud se stejný soubor hádá při každém sloučení, není problém v nástroji, ale v tom, že do něj píše příliš mnoho větví. Rozdělte odpovědnost nebo soubor rozdělte na menší části.

Odhad není smlouva. Je to nástroj pro rozhodování. Když se změní zadání, musí se změnit i odhad. Když se objeví nová informace, je normální ho upravit. Tým, který se drží zastaralého čísla jen proto, že bylo řečeno nahlas, nakonec dodá něco jiného, než bylo potřeba. Zdravý přístup je odhadovat průběžně, mluvit o nejistotě otevřeně a mít rezervu na věci, které nikdo nečekal.

Pátým krokem je změna odpovědnosti a komunikace. Vývojáři by měli vidět, jak jejich kód běží v provozu, a provoz by měl mít možnost ovlivnit, co se nasazuje. Společné schůzky, sdílené metriky a jeden jasný postup při výpadku dělají víc než jakákoli technologie. Vyhněte se tomu, aby DevOps byl jen nový název pro tým, který dělá totéž co dřív.
Nezapomeňte na písma. Každý řez zvláštního typu písma znamená další soubor, který se musí stáhnout, než se text zobrazí. Omezte se na dva až tři řezy, hostujte je ze stejné domény a nastavte prohlížeči, aby text nejprve zobrazil náhradním písmem. Vyhněte se načítání písma z cizí domény, pokud to není nutné, protože přidává další síťové spojení.

Největší dopad má obvykle to, co se stahuje jako první. Zkontrolujte velikost obrázků a to, zda se načítají ve správném formátu. Moderní komprimované formáty zvládnou stejnou kvalitu při výrazně menší velikosti než starší řešení. Nastavte obrázkům pevné rozměry, aby se stránka při načítání neposouvala. U obrázků mimo první obrazovku použijte odložené načítání. Častá chyba je nahrát fotografii v rozlišení, které je několikanásobně větší, než jak se zobrazuje.

Nejčastější chyba je začít velkým plánem: proniknout do všech týmů, přepsat vše na kontejnery a zavést kompletní orchestraci. Takový projekt obvykle skončí vyčerpáním lidí i rozpočtu. Mnohem lepší je vybrat jednu službu, která trápí vývoj i provoz nejvíc, a na ní ukázat, že to jde jinak. Malý úspěch přesvědčí zbytek organizace lépe než prezentace.

Kde skutečně začít Prvním konkrétním krokem je verze kódu a infrastruktury na jednom místě. Veškerá konfigurace serverů, sítí i přístupů má být v souborech, které procházejí stejnou kontrolou jako aplikace. Když se prostředí dá vytvořit znovu z uloženého stavu, zmizí věty typu „u mě to funguje". Druhým krokem je automatizovaná sestava a testy. Nemusí být dokonalé; stačí, když každá změna projde stejnou sadou kontrol a výsledek je viditelný pro všechny.

Základem je krátká životnost větví. Feature, která žije tři týdny, se během té doby stihne rozejít s hlavní linií v desítkách souborů. Snažte se větev dokončit a sloučit do několika dnů. Pokud to nejde, rozdělte práci na menší celky, které lze integrovat samostatně. Menší změny znamenají menší konflikty a snazší návrat, když se něco pokazí.

Než začnete cokoli ukládat, nastavte si jméno a e-mail, které se zapíšou ke každé změně. Uděláte to příkazy git config --global user.name "Jan Novák" a git config --global user.email "jan@example.com". Bez toho Git odmítne potvrdit první revizi. Pak přijde na řadu takzvaný index neboli staging area. Pomocí git add nazev_souboru označíte, které úpravy mají být součástí příštího snímku. Teprve potom zavoláte git commit -m "Stručný popis změny". Zpráva commitu má být krátká a výstižná, ideálně v rozkazovacím způsobu – například „Oprav překlep v úvodu".

If you loved this write-up and you would like to obtain far more information concerning navštívit stránku kindly pay a visit to our web-page.